UKÁZKA č. 1

„Louisi, vy jste ještě mladý a netrpělivý, mějte se starcem více strpení. Před 20 lety jsem v Brazílii s přáteli navštívil karneval v Rio de Janeiro. Stáli jsme na chodníku v davu nadšených přihlížejících, popíjeli jakýsi osvěžující koktejl, nechali se unášet tou podmanivou atmosférou křepčících karnevalových nadšenců. Pohybovali jsme se tam určitě déle než hodinu, když tu náhle kolem nás projížděl vůz s divoce se pohybujícími tanečníky. Jedna z tanečnic, žena ve věku přibližně 30 let, najednou zcela strnula při pohledu na mě a stála jako socha. Vůz popojížděl dál, ale ona ze mě nespouštěla zrak. Její pohled byl jako laserový paprsek v mých očích. Najednou se posunula k okraji vozu, spustila se směrem přes jeho postranice a poté z výšky asi jednoho metru seskočila na silnici a vydala se k nám. Šla způsobem ... asi jako když se ve filmu zobrazuje pochod náměsíčníků. Nepřirozený, strojový pohyb robota. Ale tohle byla živá bytost, mimochodem překrásná žena."

„Asi jste se jí líbil, taky bych si přál, aby kvůli mně ženy vyskakovaly z jedoucích aut." Usmál se Louis Fumeur. V jeho případě by to nebylo až tak překvapující, protože s tváří modelu z prestižního časopisu o životním stylu patřil mezi vyhlášené terče krasavic bez zištných motivů i typických zlatokopek.

Caiman na jeho poznámku opět ani nereagoval: „Zeptal jsem se svého přítele, který stál vedle mne, jestli vidí tu ženu, která od nás byla v tu chvíli zhruba dvacet metrů a pomalu šla stále blíž. Zrovna měl hlavu v záklonu, jak popíjel svůj koktejl. Ani mne v tom rámusu vnímat nemohl. Když dopil, zeptal jsem se ho znovu a to jsem mu téměř řval do ucha. Vůbec netušil, jakou ženu myslím. Ukázal jsem na ní a ona v tu chvíli opakovala totéž gesto co já, ukázala naopak na mne. Můj přítel George byl ale mimo, stále ji neviděl. Až když byla pět metrů před námi, spatřil ji a začal jí mávat na pozdrav. Měl z jejího příchodu k nám zcela jiný pocit. Mě tedy poněkud mrazilo v zádech. Automaticky mi vyvstala vzpomínka na Káhiru. I když tam jsem byl malé dítě a tady muž středního věku."

Eric Caiman se na chvíli odmlčel, postoupil k oknu a zadíval se na nasvícený Panteon na Akropoli. Jeho telefon náhle zazvonil. Na druhém konci se ozval Armando Guterez: „Nerad ruším, pane, ale do hotelu vstoupili 3 muži, máme je na identifikátorech jako agenty Mosadu. Sledujeme je, zatím se mi nezdá, že by s námi měli mít co do činění, ale prosím buďte na telefonu. Poslal jsem za nimi čtyři své hochy, nespustíme je z očí. Jejich telefony máme už načteny."

Eric Caiman nesnášel bezpečnostní opatření na svou ochranu, ale věděl, že s Guterezem musí spolupracovat. Suše odpověděl, že bude mít telefon stále u sebe a vyčká případných instrukcí. Caiman zůstal stát zády otočený ke svým kumpánům, díval se z okna a pokračoval ve vyprávění. „Ta žena v Riu byla opravdu uhrančivě nádherná, tady na Akropoli by určitě byla bohyní krásy. Velké oči, ty jsem na ní vnímal už z dálky. Štíhlá, tělo takové, že i obvykle vtipkující sprosťáci ztratili řeč a obávali se dívat se na ní déle než pár vteřin. Zažehovala v mužích nepotlačitelnou vášeň. Hloubka černých očí té ženy byla totožná jako v případě šamana. A oba byly jako v transu. Při pohledu na mě." Caiman si znovu odkašlal, tentokrát na tři etapy. „Přišla až těsně ke mně, oběma rukama mě chytla za ramena a nakláněla hlavu doleva a doprava, přičemž očima mě pořád bez jediného mrknutí sledovala. Voněla jako směs exotických koření a růží. Opakovala slovo REY. Což španělsky, nikoliv portugalsky, byla to totiž Argentinka, což tedy španělsky znamená KRÁL."

„Co jste říkal, že to znamená? Král?" zeptal se Luis.
„Ano, král. To slovo REY řekla asi dvacetkrát. Zastavila svá ústa těsně před mojí tváří a roztrhla si horní část šatů, takže její hrudník zůstal jen tak tak zakrytý. Oči měla v sloup, takhle nějak asi vypadá totální trans. Kdybych nezažil to samé v Káhiře, tak si budu myslet, že ke mně náhodou přistoupila zfetovaná krasavice. Ale když se vám taková věc stane podruhé v životě, na úplně jiném kontinentě, v rozdílu několika desítek let a pokaždé je u toho člověk s nějakými řekněme nadpřirozenými schopnostmi, nemáte pochybnost o tom, že si nevymýšlí."

„A dál?" Louis Fumeur už se také postavil z křesla a popošel blíže k Ericu Caimanovi, který se právě napil ledové vody z broušené sklenice. „Řekl jsem jí německy, že jí nerozumím, přestože hovořím plynně španělsky. Bál jsem se s ní dát do hovoru. Nedbala na to a pokračovala ve svém jazyce. Říkala, že nade mnou vidí jasnou záři, že jednou budu vládnout celému světu a podle předpovědi se tak stane po něčem, co nazývala konec světa. Ale ne ve smyslu jeho fyzického zničení nebo vymření lidstva, ale konec světa tak jak ho známe. Někteří dokonce stanovili letopočet tohoto konce světa, ale bohužel jich stanovili i více. Sama o tom mluvila, abych nevěřil datům, která se šíří, ale že dostanu jasné znamení, kdy moje chvíle přijde. Poté se zhroutila na zem, takže ji odnesli záchranáři."

Eric Caiman si mohutně oddechl, když dovyprávěl příběh o argentinské tanečnici a v místnosti bylo naprosté ticho. „Jak to s ní dopadlo? Nejel jste za ní do nemocnice?" zeptal se Louis Fumeur.

„To opravdu nevím, ale pár vteřin poté, co ji odnesli, mi zavolal tady Albert, že v Americe zahájili projekt na detailní zmapování lidského života. Nazvali jej ALA. Pochopil jsem, že to je to znamení, o němž hovořila argentinská tanečnice. Byl jsem si tím bezpečně jist. Alberte, nechtěl jsem vám to tehdy říkat, měl byste mne za blázna."

Eric Caiman si namočil prst do kávy a na bílou zeď jím nakreslil přibližnou mapu Spojených států amerických. Louis Fumeur si tvarem obrázku chvíli nebyl jist, ale camfour tvaru Floridy na mapě mu dal jistotu. Okamžitě reagoval. „Takže třetí příhoda se udála ve Státech?"

Caiman mlčky odmítavě zakroutil hlavou. Doprostřed mapy Spojených států vepsal tři písmena SIN. Poté poodstoupil od zdi asi na pět metrů, zdvihl sklenici s červeným vínem, malinko upil a poté prudce vychrstl obsah sklenice proti nákresu americké mapy. Červené víno se rozprsklo, jak když impresionista kreslí výbuch sopky.

... zbývající část kapitoly naleznete v knize VŠECHNY VAŠE ŽIVOTY

Přihlášení

Tato stránka používá cookies. Vice info