UKÁZKA č. 3

Alain Cournonterral zíral na bílou zeď, na níž se objevovaly signály a nezdály se být zcela náhodné. Nasadil si brýle na dálku.
Audrey ho zatahala za rukáv. „Tak vidíte to, pane Cournonterral?"
„Ano, ano. To opravdu někdo něco vysílá. Moment. Jak dlouho jste to viděli?" starý instalatér sám na sobě pocítil zvláštní vzrušení z toho, co vidí.
„Už před hodinou. A minule to taky trvalo asi tak ... no docela dlouho. To určitě nějaké dítě blázní z nudy."

Cournonterral zavrtěl hlavou: „Dítě? To má dost výdrž dvě hodiny takhle blikat. Mě se to zdá, jakoby někdo vysílal signál tajným kódem. Mohla by to být Morseovka. Víte děti, takové to jak se vydává zvukově. Ale tady to někdo bliká na zeď. Morseovku jsem uměl skvěle. Tak si to osvěžíme."

Alain Cournonterral si naproti v autodílně půjčil kousek papíru a tužku. Sepsal na papírek jednotlivá písmena, vysílaná na bílou zeď skrze světelné problesky a zjistil, že smyčka písmen se stále opakuje, takže je sepsal tak, aby se objevila jen jednou.
Dělítkem bylo vždy jedno stejné slovo na počátku i na konci věty: P ... O ... M ... O ... C ... E ... V ... A ... K ... R ... I ... S ...P ... E ... N ... U ... L ... I ... C ... E ... N ... A ... P ... R ... O ... T ... I ... P ... O ... M ... O ... C ... dále se to opakuje. Je to jasné. Pomoc Eva Krispen ulice naproti pomoc.

Alain Cournonterral přečetl text nahlas. Děti se po sobě podívaly a měly na těle husí kůži. Starý instalatér kulhavě, ale přesto svižně vyběhl znovu do autodílny a půjčil si od mechaniků zrcátko. Vyšel směrem na ulici a stoupl si do slunce. Zablikal na stejnou zeď, kam blikala Eva Krispenová. Zablikal na zeď nápis JSTE EVA KRISPEN? Svá prasátka směřoval pod její signály.

Eva Krispenová se podlomila v kolenou. Pomyslela si, že blouzní. Ale záblesky pokračovaly. Tomu Eva Krispenová nemohla hned porozumět, málem dostala infarkt z radosti, že někdo odpovídá. Přepsala si znaky, které na zdi byly, ale stihla jen část, a to písmena ISPEN. Alain Cournonterral si všimnul, že Eva Krispenová přestala vysílat a měl za to, že si všimla jeho blikání. Znovu tedy zablikal nápis JSTE EVA KRISPEN?, což Eva tentokrát stačila přepsat a podle dekódovací tabulky si přeložila. Ihned se chopila zrcátka a odepsala. A ... N ... O ... P ... O ... M ... O ... C ...

Alain Cournonterral pocítil mrazení v zádech. Chopil se mobilního telefonu a vytočil číslo na policii. „Tady Alain Cournonterral, dobrý den. Ehm. Možná si někdo dělá legraci, ale právě jsme přečetli morseovkou vyťukaný vzkaz nějaké ženy žadonící o pomoc. Podle toho nápisu to vypadá, že se jmenuje Eva Krispen." Důstojník francouzské policie, který telefonát přijal, si od Cournonterrala nechal nahlásit všechny údaje o místě a přislíbil okamžitý zásah. Poté se podíval na seznam hledaných osob. To příjmení už možná viděl. Krispen, Krispen, to už jsem četl. Prohlédl seznam jméno po jméně a v jeho polovině narazil na českého občana jménem Teodor Krispen a Eva Krispen. Pořádně si polknul. U jména Eva Krispen znak absolutní priority pro Francii. Z celé Francie se nachází přímo u nás. Zašel k nadřízenému. Nadřízený zamrkal na strážníka. Skvělý postřeh.

„Zavolám Sureté National, od nichž informace o hledaném Krispenovi pochází. Tohle nebude pouhá shoda jmen." Telefonát na pobočku tajné služby v Marseille, během minuty přepojeno na Dominique Merciera na centrálu do Paříže.

„Možná nás chce někdo vlákat do pasti, ale každopádně jdeme do akce." Mercier se zvedl z obřího koženého křesla, když mu zazvonil mobilní telefon. Na displeji se objevilo jméno Billyho Rosse. „Dominiqu, pořád nic v pátrání po Evě Krispenové?"

„Billy, právě jsem dostal hlášku, že žena jménem Eva Krispenová je v Marseille a sama přes světelné signály, přes Morseovku, zmobilizovala policii, že je unesena. Právě tam posílám místní tým."

... zbývající část kapitoly naleznete v knize VŠECHNY VAŠE ŽIVOTY

Přihlášení

Tato stránka používá cookies. Vice info